Koupání

V tomto cyklickém cvičení se také podílejí všechny svalové skupiny, ale vzhledem k horizontální poloze těla a specifičnosti vodního prostředí je zatížení oběhového systému při koupání méně než při běhu nebo chůzi na lyžích. O trochu méně výdajů na energii, aby bylo dosaženo nezbytného zdravotního účinku plavání, je třeba vyvinout dostatečně vysokou rychlost, při které by srdeční frekvence dosáhla zóny tréninku( nejméně 130 úderů za minutu).Bez zvládnutí správné techniky plavání je to poměrně obtížné.Důsledkem dechu( tlakem vody na hrudníku) a výdechem je plavání podporující vývoj vnějšího dýchacího aparátu a zvyšuje vitalitu plic.

Speciální podmínky pro koupání( zvýšená vlhkost, mikroklima bazénu) jsou zvláště výhodné pro osoby s bronchiálním astmatem. Při koupání se astmatické záchvaty obvykle nevyskytují, zatímco při běhu s nuceným dýcháním je jejich pravděpodobnost vyšší.Praktická absence zatížení kloubů a páteře umožňuje úspěšně využít tento druh svalové aktivity při onemocnění páteře( deformace, diskogenní radikulitida atd.).

Napájení svalové aktivity během plavání se vyznačuje řadou funkcí.Již ve vodě( bez jakýchkoli pohybů) dochází ke zvýšení spotřeby energie o 50%( ve srovnání s jeho hladinou), udržování těla ve vodě vyžaduje zvýšení spotřeby energie o 2-3krát, protože tepelná vodivost vody je 25krátvíce než vzduch. Vzhledem k vysoké vodní odolnosti na 1 m vzdálenosti je 4krát více energie vynaloženo na plavání než při chůzi podobnou rychlostí, tj. Přibližně 3 kcal / kg na 1 km( při chůzi - 0,7 kcal / kg / km). A díky tomu může být plavání vynikajícím prostředkem normalizace tělesné hmotnosti - za předpokladu, že je náklad pravidelný( nejméně 30 minut 3x týdně).Při zvládnutí techniky plavání, dostatečně intenzivního a delšího zatížení lze plavání účinně využít ke zvýšení funkčního stavu oběhového systému a ke snížení rizikových faktorů pro IHD.